Významné osobnosti

1575

Maxmilián II. Habsburský

Maxmilián II. HabsburskýKulturní a politické dějiny domu „U Černého orla“ jsou velmi bohaté a pestré. Již krátce po jeho dokončení byl právě zde, dne 21. dubna 1575 (tedy v období jednání o České konfesi) slavnostně pohoštěn císař Maxmilián II. Habsburský s císařovnou Marií Španělskou, synem Matyášem a četnými dvořany. Císařský pár zde poté přenocoval, kdežto korunní princ Matyáš byl ubytován v sousedství, v domě Mrázů z Milešovky (tzv. „Kalich“). Tato, pochopitelně neobyčejně významná návštěva, se nesmazatelným způsobem zapsala do dalších dějin domu – v upomínku na tuto událost byl zřejmě na průčelí vymalován císařský znak – černý dvouhlavý orel, od nějž by mohlo pocházet jeho pozdější pojmenování.

1635

Ferdinand III. Habsburský

Ferdinand III. HabsburskýRoku 1635 v Litoměřicích probíhala po několik dní jednání o tzv. „Pražském míru“, jichž se účastnil český král a budoucí císař Ferdinand III. a vyslanci saského kurfiřta Johanna Georga I. i tato jednání se zřejmě odehrávala právě zde.
Ke dni 14. června 1650 byl dům a k němu přináležející majetek z nařízení císaře Ferdinanda III. vyjmut ze svazku městského práva, a vložením do desk zemských (s platností zpětně k roku 1628) povýšen na rytířské sídlo, nazvané – zjevně stále s odkazem na návštěvu Maxmiliána II. – „Králův hrádek (Königsburg)“, přičemž bylo tehdejším majitelům – rodu Aulíků z Třebnice povoleno rozšířit o toto označení svůj predikát. S udělením těchto privilegií souvisí také čestný titul „Salva guardia“, jímž bývá dům dodnes označován; toto slovní spojení pochází z italštiny, a dá se vyložit jako „Chráněno“, „Ochránit“, „Ochranné opatření“ nebo „Zabezpečeno“, tedy jde o jakési obecné vyjádření ochranného privilegia.

1887

Dr. José Rizal

Dr. José RizalVelmi významné, i když donedávna paradoxně poměrně málo známé návštěvy, se dům dočkal ještě jednou, a to v roce 1887. Ve dnech 13. – 16. května t. r. zde pobýval filipínský lékař, vlastenec a spisovatel Dr. José Rizal, který sem přijel navštívit svého přítele, ředitele litoměřické reálky prof. Ferdinanda Blumentritta. Rizal, který přijel v doprovodu svého dobrého přítele Máxima Violy, sice bydlel v dnes již neexistujícím hotelu „Krebs“ (ten býval na severní straně náměstí), ale v restauraci „U černého orla“ se setkával s prof. Blumentrittem i s jeho rodinou a četnými přáteli.

Dr. José Rizal (celým jménem José Protasio Rizal Mercado y Alonso Realonda) (19. června 1861 Calamba, Laguna – popraven 30. prosince 1896 Manila) byl národní hrdina Filipín, básník a prozaik, jeden z prvních očních chirurgů v celé jihovýchodní Asii, národní buditel a nejvýznamnější postava filipínského hnutí za nezávislost a osvobození od španělské koloniální nadvlády.

1887

Ferdinand Blumentritt

Ferdinand BlumentrittFerdinand Blumentritt byl ředitelem reálného gymnázia v Litoměřicích, lektor a autor článků a knih o Filipínách a jejich etnografii. Jeho dílo o Filipínách je rozsáhlé, přestože sám nikdy filipínské ostrovy nenavštívil. Byl nejbližším Rizalovým důvěrníkem, i když se osobně setkali pouze jednou. Přeložil Rizalovu první novelu Noli me tangere do němčiny a napsal i předmluvu k druhé jeho knize El Filibusterismo. Obě tyto novely vedly k odsouzení Rizala v roce 1896 a jeho popravě v Manile 30. prosince 1896. Prof. Blumentritt, u nás téměř neznámý, je připomínán na Filipínách názvy četných veřejných míst. Jen v hlavním městě Manile je Blumentrittova třída, městská čtvrť Blumentritt, stanice nadzemní dráhy LRT, Blumentrittovo nádraží a Blumentrittův trh.