Historie

Historie domu U Černého orla

1564

Dionýz Houška a Ambrosio Balli

Prvním známým majitelem domu U Černého orla byl Dionýz Houška, příslušník litoměřických patricijských rodů, pro něhož rozlehlý palácový dům na jižní straně náměstí vystavěl významný italský stavitel Ambrosio Balli.

1575

Maximilián II. Habsburský

Dům U Černého orla hostí císaře a českého krále Maxmiliána II. Habsburského, s císařovnou Marií Španělskou a synem Matyášem.

1628

Šimon Petr Aulík

Dům získává do vlastnictví Šimon Petr Aulík, který byl až do roku 1624 císařským rychtářem v Litoměřicích.

1635

Ferdinand III.

Dům U Černého orla se stává svědkem významných jednání o tzv. „Pražském míru“, jichž účastní český král a budoucí císař Ferdinand III. a vyslanci saského kurfiřta Johann Georga I.

1650

SALVA GUARDIA

Dne 14. června byl Aulíkův dům a k němu přináležející majetek (šlo zejména rozsáhlé pozemky v Pokraticích) vyjmut ze svazku městského práva, a vložením do desk zemských (s platností zpětně k roku 1628) povýšen na rytířské sídlo, nazvané – zjevně stále s odkazem na návštěvu Maxmiliána II. – „Králův hrádek (Königsburg)“. Zřejmě od tohoto roku (až do poloviny 19. století) visela nad vjezdem do domu dřevěná tabule s říšským orlem a třířádkovým nápisem: „SALVA GUARDIA – KRÁLŮV HRÁDEK – KONIGS PÜRGEL“, což byla součást privilegia, které Šimon Aulík z Třebnice získal od císaře Ferdinanda III.

1715

Hostinec „Bílý lev“

V domě je prvně zmiňován hostinec, zvaný „Bílý lev“ (Weisser Lowe).

1726

Obecní dům

Ferdinand svobodný pán z Třebnice a na Králově Hrádku, prodal (kvůli finančním těžkostem) dům i s vinicemi ke dni 24. července městské obci, za částku 6900 zl.; do desk zemských byl tento prodej zanesen ke dni 9. září t. r. Tímto byl dům vyjmut ze zemské pravomoci a stal se majetkem města; od tohoto roku byl také až do poloviny 20. století označován jako „Obecní dům (Gemeindehaus)“. Z téhož roku pochází také nejstarší dochované vyobrazení domu na perspektivním plánu města od zemského měřič Johanna Glockspergera; dům je zde zachycen v pohledu od jihu, včetně dvorních křídel – vyobrazení je sice poněkud schématické, ale v podstatě poměrně přesně odpovídá skutečnosti.

1749

Ubytování vojska

Prostory domu, mimo pronajatý hostinec, byly pronajaty k ubytování vojska; nepochybně se to velmi negativně projevilo na jeho interiérech i celkovém stavebním stavu. Až roku 1776 byla vojenská posádka přestěhována do někdejší jezuitské koleje, zrušené roku 1773. Část stájí ve dvoře domu však stále zůstala k dispozici pro ustájení koní štábních důstojníků.

1827

Hostinec „U černého orla“

Dne 17. prosince informoval litoměřický magistrát krajský úřad, že hostinec „U černého orla“ se upravuje pro vhodné pohoštění cestujících a brzké zřízení poštovní stanice v zadní části objektu. Ke dni 20. února 1828 zde byla poštovní stanice skutečně zřízena, fungovat začala ke dni 1. května téhož roku.

1950

Rozsáhlá rekonstrukce

Litoměřice byly prohlášeny městskou památkovou rezervací, a při té příležitosti byla národním podnikem Stavoprojekt Praha zpracována zaměření významnějších historických budov ve městě, včetně domu U Černého orla. Následující rok započala rozsáhlá rekonstrukce.

S laskavým svolením autorů Stavebně-historického průzkumu, PhDr. Michala Patrného a Ing. Markéty Musilové.